Adaptace

Adaptační proces dítěte by měl probíhat velmi citlivě a šetrně s ohledem na jeho individualitu. Dítě i jeho rodiče si postupně potřebují zvyknout na nové prostředí, ale i na učitelky, další dospělé a samozřejmě na dětský kolektiv, na ostatní děti. Odloučení od rodičů patří k nejvýraznějším problémům v průběhu adaptace, proto by měla být promyšlená. kdy se na postupu adaptace domluví mateřská škola s rodiči.

Pobyt dítěte by se měl po dohodě s rodiči postupně "dávkovat". Je zcela nevhodné, aby bylo dítě od prvního dne v mateřské škole (dále jen MŠ) po celý den jejího otevření. Problematickým okamžikem může být pro dítě pobyt venku nebo čas odpoledního odpočinku. Prostředí šatny dítěti při oblékání připomene loučení s maminkou. 
 
Při odpočinku MŠ umožňuje dětem, aby si přinesly oblíbeného "plyšáčka". Dítě žije přítomností, neuklidňujeme jej slovy, že maminka přijde, ale raději jeho pozornost zaměřujeme na momentální činnost, hračku.
O průběhu adaptace učitelky s rodiči hodně komunikují, jedině tak lze předejít zbytečným problémům, komplikacím v adaptaci i zbytečným nedorozuměním. Každé dítě je jiné a každému vyhovuje jiný způsob adaptačního procesu. Občas se stává, že adaptační proces hůře zvládají rodiče, než jejich dítě, a svou nervozitu, strach a odloučení na ně přenesou. Určitě není vhodné ani pro dítě, ani pro rodiče dlouhé loučení, které působí na všechny zúčastněné traumaticky. Je vhodné zařadit po vzájemné domluvě rodiče s dítětem krátký rituál při loučení (pusa, zamávání).
Mateřská škola se snaží respektovat způsob výchovy dítěte v rodinně a naopak rodina by měla respektovat pravidla nastavená v MŠ. 
Přiměřená a dostatečná adaptace pozitivně ovlivňuje socializaci dítěte. Pro zdárný průběh předškolního i dalšího vzdělávání je základním předpokladem. Doba adaptace je individuální. Velmi diskutabilní je účast rodičů na adaptaci. Upřednostňuje se názor průběhu adaptace bez rodičů. 
Dúvodů je více:
  • Pro dítě je vše nové, musejí si zvyknout na nové prostředí, nové lidi. Přítomnost několika dalších osob tuto zátěž zvyšuje.
  • Pokud si dítě v prvních dnech zvyká s rodičem, po jeho odchodu si musí zvykat znovu a mnohdy je to pro ně složitější. Zejména děti ranného věku si přirozeně hledají v novém prostředí pečující osobu, na kterou se navážou. Přítomnost rodiče tuto přirozenost potlačí a dítě pak těžko hledá jinou oporu.
  • Každé dítě je jiné a vyžaduje jiný přístup. Pedagog si je toho vědom a volí varianty podle potřeb jednotlivých dětí. Přítomní rodiče logicky sledují práci pedagogů a odlišný přístup mohou považovat za projev nezájmu nebo nerovného přístupu. Některé dítě potřebuje pomazlit, jiné potřebuje samo pozorovat, dalšímu je nutné dát možnost se vyplakat nebo vyvztekat. Bez hlubších znalostí vývojové psychologie a psychologie osobnosti je těžké pochopit potřeby dětí a rodiče tyto znalosti většinou nemají. Může tím dojít paradoxně k oslabení důvěry.
  • Adaptační období je psychicky náročné nejen pro dítě, ale i pro rodiče. Dítě může z rodičů vycítit nerozhodnost, obavy a nervozitu. Všechny tyto nálady děti velice silně vnímají a přejímají.
Doporučujeme:
dítě rychle převléknout, předat a odejít. Dítě se zpravidla rychle uklidní. Při návratu dítě nelitovat, že muselo být bez maminky, ale pomazlit se s ním, věnovat se mu. :-)
 
Výňatek z knihy "Vzdělávání dětí od dvou let v MŠ       / Hana Splavcová, Jana Kropáčková